Ráno tu světlo proklouzává mezi stromy jako první myšlenka, která ještě nestihla spěchat. Vítr si šeptá své příběhy do korun stromů a večer... večer patří hvězdám. A horké vířivce, která starosti odnese stejně tak, jako padá jehličí na zem.
Každý kámen, každá větev, každý zvuk má svůj rytmus - a kdo se zastaví, ten ho uslyší. Tady se nespěchá, tady se žije. Pomalu, skutečně, naplno.
