Ráno tu světlo proklouzává mezi stromy jako první myšlenka, co ještě nestihla spěchat. Vítr si šeptá své příběhy do korun a večer...večer patří hvězdám. A horké vířivce, která rozpustí starosti stejně tiše, jako padá jehličí na zem.
Každý kámen, každá větev, každý zvuk má svůj rytmus - a kdo se zastaví, ten ho uslyší. Tady se neženou minuty, tady se žije. Pomalu, skutečně, naplno.
